Hlíznaté rostliny jsou skupina rostlin, které mají vyvinutý specifický podzemní (vzácněji nadzemní) zásobní orgán zvaný hlíza. Hlíza vzniká ztluštěním stonku nebo kořene a slouží rostlině k přečkání nepříznivého období (zimy nebo sucha) a k vegetativnímu rozmnožování. V hlíze jsou uloženy živiny a voda, z nichž rostlina čerpá energii pro rychlý růst na začátku vegetační sezóny.
V zahradnické praxi se často hlíznaté rostliny řadí do jedné kategorie s cibulovinami, ačkoliv botanicky jde o odlišné orgány (cibule je tvořena zdužnatělými listy, hlíza je celistvý útvar). Pěstování hlíznatých rostlin vyžaduje specifickou péči, zejména co se týče vodního režimu – hlízy jsou náchylné k hnilobě v přemokřené půdě.
Dělení a příklady
- Hlízy stonkové: Brambor, brambořík (Cyclamen), krokus (šafrán), mečík (Gladiolus). U těchto rostlin vyrůstají očka a nové výhony přímo z povrchu hlízy.
- Hlízy kořenové: Jiřiny (Dahlia), orsej, batáty. Tyto hlízy vznikají ztluštěním kořenů a samy o sobě nemají očka – ta se nacházejí na kořenovém krčku (bázi stonku).
Péče a zimování
Velká část okrasných hlíznatých rostlin pěstovaných v našich podmínkách (např. jiřiny, kany, begonie) není mrazuvzdorná. Na podzim, po prvních mrazech, které spálí nadzemní část, je nutné hlízy vyjmout z půdy, očistit a uskladnit v bezmrazé, suché a tmavé místnosti (sklepě) až do jara.
