Princip a význam metody
Řízkování je vegetativní způsob rozmnožování rostlin, při kterém se z mateřské rostliny odebere část (nejčastěji stonku, kořene nebo listu), která se za vhodných podmínek zakořenění a vyvine v novou, geneticky identickou rostlinu. Tato metoda umožňuje zachování přesných vlastností původní rostliny včetně všech odrůdových znaků, což u rozmnožování semeny není vždy možné.
Princip řízkování spočívá v přirozené schopnosti rostlinných pletiv tvořit adventivní (náhradní) kořeny a případně i pupeny. Tato schopnost, označovaná jako totipotence, je u různých druhů rostlin vyvinuta v různé míře – některé zakořeňují snadno (vrba, pelargonie), jiné obtížněji (jehličnany, magnolie). Úspěšnost zakořenění ovlivňují faktory jako stáří a zdravotní stav mateřské rostliny, roční období, typ řízku a podmínky během zakořeňování.
Typy řízků a postup výroby
Podle části rostliny, která se používá k řízkování, rozlišujeme několik základních typů. Stonkové řízky jsou nejběžnější a dále se dělí na bylinné (z nezdřevnatělých částí), polodřevité (částečně vyzrálé) a dřevité (z plně vyzrálých výhonů). Kořenové řízky se využívají u druhů s přirozenou schopností regenerace z kořenů (maliník, flox). Listové řízky se uplatňují především u pokojových rostlin (begonie, africké fialky).
Základní postup při výrobě stonkových řízků zahrnuje odříznutí výhonu v délce 5-15 cm, přičemž spodní řez by měl být veden těsně pod uzlinou (nódem). U bylinných řízků se odstraní spodní listy, u dřevitých všechny kromě 2-3 horních. Pro podporu zakořenění lze řízky ošetřit stimulátorem tvorby kořenů. Takto připravené řízky se vysazují do vhodného substrátu – nejčastěji směsi rašeliny a písku, která zajišťuje dostatek vzduchu a vlhkosti.
Podmínky pro zakořenění a specifika různých rostlin
Pro úspěšné zakořenění řízků je třeba zajistit optimální podmínky. Zásadní je udržování vysoké vzdušné vlhkosti, která zabraňuje vysychání řízků před vytvořením kořenů. Toho lze dosáhnout použitím skleníku, fóliovníku, plastových krytů nebo pravidelným mlžením. Teplota by měla být přiměřená danému druhu, obecně mezi 18-25°C. Světelné podmínky závisí na typu řízku – bylinné obvykle vyžadují více světla, dřevité často zakořeňují lépe v polostínu.
Různé skupiny rostlin mají specifické nároky. Jehličnany se obvykle řízkují v pozdním létě jako polodřevité řízky s patkou. Listnaté keře lze množit dřevitými řízky v období vegetačního klidu nebo bylinnými během vegetace. Trvalky nejlépe zakořeňují z mladých jarních výhonů. Pokojové rostliny se většinou řízkují celoročně s ohledem na jejich přirozený růstový cyklus.
Řízkování je nejen praktickou metodou množení v zahradnické produkci, ale i oblíbenou technikou mezi amatérskými pěstiteli. Umožňuje snadno rozšířit sbírku rostlin, zachovat vzácné kultivary nebo sdílet oblíbené rostliny s přáteli.
